Vnitřní hlas

Toto zažil na vlastní kůži snad každý z nás. Než zvedne telefon a mrkne na displej už ví, kdo volá. Někdy vím co přijde a tuším nastávající události. Přichází to zpravidla ve formě (více – méně silných) pocitů. Ty má  na svědomí naše  intuice. Je to její úkol. Té malé nenápadné částečky v nás, které někdo říká napojení. Troufám si říct, že každý člověk má v sobě takový malý, skrytý ,,přijímač“ zabudovaný. Intuice vidí o mnoho více než lidé sami. Respektive, než jsou si schopni, či ochotni připustit.  Její přítomnost zpravidla lidé ani nevnímají. Někdy zapomínají a pak pozdě litují, že její hlas neuposlechli. Možná nebude tak od věci jí využívat.

 Intuice je klíč

Kdybyste měli říct ve kterém místě má intuice svůj zdroj, byla by to nevědomá nebo podvědomá část, kde se nachází vzpomínky,  emoce i ty zapomenuté.   Je to ta samá naše část, které říkáme šestý smysl. Je to pro někoho napojení a pro druhého kontakt s našim podvědomím a vlasními emocemi, pro jiného třetí oko. Je to klíč.   Pochopení tohoto mechanismu pomůže vyladit a zlepšit lidskou vlastnost, které se říká intuice.

Intuice ví nejlépe, co je pro nás dobré

 To co si myslíme na vědomé úrovni, že je pro nás nejlepší často nejde ruku v ruce právě s impulzy intuice.  Vůbec to nemusí být to nejlepší. Lidé do úmoru plní očekávání okolí, namísto toho, aby se zamysleli nad tím co chtějí oni sami. Život pak bývá chaotický a někdy i těžký. To proto někdy lidé přicházejí o práci, rozchází se s partnery, cítí z jedné strany smutek  a zlost a z druhé podivuhodnou radost uvnitř srdce.

Často se lidem stává, že v hloubi duše cítí, že něco není pro ně, ale místo toho řeknou racionální argumenty aby si obhájili setrvávání v dané situaci. Když potom tato situace skončí pohromou,  cítí neskonalou úlevu. Po mnoha takový zážitcích již vědí, že je důležité věřit své intuici, protože ona bezpečně ví co je pro nás dobré.

Odpovědi nalézáte uvnitř sebe

Odpovědi, které často lidé hledají zvenčí bývají vždycky uvnitř jich samých. Nemusí žádat o radu jiné lidi jak žít.  Nemusejí hledat různé vzory hodné následování. Každý je jiný. Každý má jiné potřeby, jiné zkušenosti, jiné emoce, jiné prožívání. Každý je originál všechny odpovědi jsou uvnitř každého od samého začátku. Jediné co je spotřeba vykonat, je naučit se vnímat a slyšet. Stačí se zeptat sebe sama o radu, nebo otázku vyslat i takzvaně nahoru. Pak vyčkat, až vnitřní hlas, ten od srdce napoví co je potřeba dělat. Když jej poslechneme, vše se poskládá tak jak nejlépe může.

Z mystického pohledu se jedná o napojení na naše průvodce. Ti mohou být z různých sfér. Vědí, co si vzala naše duše za úkol, než se vtělila a jsou tu pro to, aby pomohli. Bez souhlasu, či žádosti o pomoc však nemohou zasáhnout. Proto bývají tak účinné nejrůznější andělské rituály. Vtip je v tom umět ,,zaklepat na ty správné dveře“, tedy vědět, že když žádám o posílení intuice, budu se ladit spíše na průvodce v energiích Luny, než Marsu. Když se ladím na strážce duše, budu se ladit spíše na průvodce s energií Slunce… Naši průvodci však nemusí být jenom v astrální rovině. Naši průvodci mohou být vtěleni i na zemi. Mohou být našimi rodiči, dětmi, učiteli, milenci… a nemusejí být v našem životě napořád.

Zatížení závazky a povinnostmi  lidé často zapomínají na sebe. V tomto neustálém shonu je velmi těžké nalét chvíli proto, aby se člověk mohl vyladit na svůj duchovní vnitřeka zamyslet se nad tím jaké emoce ukrývá.  Je to chyba. Prvním krokem k tomu, aby člověk slyšel vnitřní hlas je právě nalezení chvilky pro sebe. Každý den. Ať už je to krátká procházka, chvilka pro meditaci nebo jenom obyčejný okamžik odpočinku a naslouchání sobě samému.

Intuice a blbá nálada

Někdy se na člověka valí černá mračna chmur. Smutek a deprese pomůže překonat, když si dovolíme drobné radůstky. V době, kdy se nad hlavou stahují mraky obav se nesmí člověk oddávat beznaději. Je nutné si okamžitě připomenout věci, které nám dělají radost. Vzpomenout si na jakýkoliv příjemný zážitek, nebo prožitek a zmobilizovat se. Přinutit se k zopakování těchto příjemných prožitků. Nejtěžší je učinit první krok. První krok směrem k prolomení špatné nálady, k prolomení toho, když se člověk cítí zle. Dále půjde všechno snadněji. Potom se zeptat našeho vnitřního já, proč jsme se cítili tak špatně. Často za to mohou vlastní nesplněná očekávání. Ty bývají spolehlivým zdrojem špatné nálady. Vyplatí se posvítit si na ně. Je potřeba eliminovat ty, jež škodí a nebo jsou nereálná a podpořit ta průchozí. Pak si vše nastavit do dílčích kousků a jenom odškrtávat splněno. I tom pomůže vnitřní hlas. Ps.: Můžeme ovlivnit sebe, ale ne druhé. Ti se mohou buďto přidat, nebo jdou vlastní cestou – to je jejich svobodná vůle. Princip přírody je však ten, že se prázdné místo zpravidla rychle zaplní. Pravidlo synchronicity říká, že podobné se přitahuje. :)

S láskou Helen Stanku

Komentáře jsou vypnuty.