Dnes se pomalu přesuneme od mincí k mečům. Za pozornost stojí, jakým způsobem se oproti „mincovým příběhům“ promění témata…
král mincí
Jeden bohatý král byl pozoruhodný tím, že se nikdy nechvástal svým majetkem. Byl skromný, opatrný a rozvážný. Pustit se do něčeho nového byl ochoten pouze tehdy, když věděl, že jeho zásoby jsou zajištěné, hojné a má krytá záda. Tento vládce si dobře uvědomoval, o kolik snazší je stavět budoucnost na pevných základech minulosti a přítomnosti, tudíž tyto základy opečovával, rozvíjel a posiloval, investuje do nich mnoho úsilí a peněz. Ke svým poddaným nebyl skoupý, spíše uvážlivě velkorysý; nebyl otrokem zlata, leč upřednostňoval jej vlastnit a moudře vynakládat; nebyl posedlý pokladnicí, avšak udržoval ji v dobrém stavu a snažil se ji všemožně naplnit. A stejně tak jen ten, kdo je schopen disponovat penězi a zároveň nebýt jejich otrokem, může být skutečným králem mincí.
eso mečů
Hrdý rytíř byl velmi chytrý a zručný v boji, nikoli však dost urozený a bohatý, aby získal meč hodný věhlasného válečníka a dosáhl vysokého postavení. V turnajích vždy vynikal mimořádnou statečností a často mu chyběl už jen jediný krůček k významnému vítězství, leč jeho zbraně jej vždy zradily. Jeho největší touhou bylo získat meč z damascénské oceli a svými výkony v boji dosáhnout slávy a věhlasu. Byl to tvrdošíjný muž a v každém střetu se bil jako lev, vždy první, kdo se neváhal postavit nepříteli tváří v tvář. Jeho tužba byla tak silná, že ač třeba těžce raněn, vždy neúnavně pokračoval v boji. Osud jeho život ušetřil. Jednoho dne se přihodilo, že rytíř na bitevním poli zachránil svého pána. Vděčný král obdaroval statečného válečníka skvělým mečem vyrobeným z damaškové oceli a učinil jej svým důvěrníkem. Od toho dne se rytíř začal stávat proslulým nejen svými vítězstvími v bitvách, ale též pro svůj úsudek v otázkách míru. Často se, podobně jako legendární král Alexandr*, musel prosekat uzly dvorních intrik, jež bylo téměř nemožné rozplést. Nadále pokračoval v čestné obraně svého vladaře i vlastního dobrého jména a proslavil se svou moudrostí, úsudkem i chrabrostí.
dvojka mečů
Jednou se rytíř a kněz hádali o to, co má ve světě větší váhu: Meč nebo kniha? Rytíř říkal: „K čemu jsou mi dobré tvé spisy, mnichu? Zato můj meč je mi nejlepším druhem. Jak jej vezmu do ruky, hlavy mých nepřátel padají z ramen.“ Mnich se nad tím zamyslel a pravil: „Podle čehopak, válečníku, rozpoznáš svého nepřítele od přítele? Jak budeš vědět, jestli bojuješ za správnou věc, či zda přijdeš o hlavu pro nic za nic? Bez mých knih a znalostí se nikam nedostaneš.“ Tak se rytíř a mnich hádali po dlouhý čas a stejně se nedokázali shodnout, co je důležitější – zda síla, nebo vědomosti. Měli hádky plné zuby, ale ani jeden z nich nebyl schopen dokázat, že právě jeho nástroj je ten důležitější. Uvědomili si, že tak jako je vědění mocí v rukou jedněch, zbraně jsou mocí v rukou jiných. Člověk se neobejde ani bez knihy, ani bez meče. A tak byli nakonec usmířeni.
*viz Alexandr Veliký a gordický uzel
Pro web Dobrá kartářka. cz
Linka 36
Foto, zdroj: Shutterstock
