MAGIE O VELIKONOCÍCH

Magie našich předků byla vždy svázána s rytmem Země. O velikonocích, kdy se slaví příchod jara, jako symbol nového života a loučíme se se zimou, byla lidová magie obzvláště pestrá a měla obrovskou sílu. Vedle klasických magických rituálů se věřilo na různé pověry.

Tajemná síla Velikonoc

Věřilo se, že kolikrát kdo kýchne na Kýchavou neděli (třetí postní neděle, zvaná “Oculi”), tolik roků bude živý. A kdo v tuto neděli za sebou kýchl třikrát, měl být po celý příští rok zdravý. O Družné neděli (čtvrtá postní neděle, zvaná “Laetare”¨) pekli naši předkové koláče, kterým říkali podle Družné neděle družbance. Drobečky, které z nich zbyly, pak vysypali na pole, aby byla dobrá úroda.  Pátá postní neděle, Smrtná (“Judica”) byla zvlášť v lidové magii důležitá: pochovávala se Morana, symbol zimy, smrti a těžkých časů. Moranu představovala figurína, vytvořená ze slámy a oblečená do starých hadrů a za zpěvu ji mládež odnesla k potoku či k řece a tam ji hodili do proudu. Tím odplula z kraje nepříjemná zima a mohlo přijít s plnou silou sladké jaro. Poslední z postních nedělí se nazývala Květná (dle křesťanské tradice zvaná “Palmarum”). V tuto neděli kněží světili jívy – kočičky a rozdávali je pak účastníkům mše. Posvěcené kočičky pak chránily svojí magickou silou celé obydlí a přinášely část požehnání do domu. Pomáhaly proti pohromám, nemocem, kletbám, zkrátka proti všemu, co by mohlo škodit. Bylo zvykem takto posvěcené kočičky zastrčit za rám svatého obrázku či za křesťanské kříže. Zvláštní význam měly posvěcené snítky kočiček o filipojakubské noci, kdy je naši předci zastrkovali za veřeje dveří nebo pokládali pod prahy. Věřili, že tak nemohou do domu vlétnout čarodějnice, které se v tu dobu měly slétat na Petrových kamenech. Ve starších dobách se také zastrkávaly do země na kraji pole, aby svojí magickou mocí ochránily úrodu. A než Prokop Diviš vynalezl bleskosvod, pokládaly naše prapraprababičky při bouřce posvěcené kočičky na parapet okna, aby ochránily obydlí i lidi v něm před blesky a krupobitím, stejně jako svíčka hromnička.

O Škaredé středě (což je první den postní doby a také se jí říká Popeleční středa) se věřilo, že ten, kdo se v ten den bude mračit, tak bude mít hodně pádné důvody mračit se po celý příští rok.

Na Zelený čtvrtek (pátý den od Květné neděle) měla rosa největší magickou moc. Kdo se jí umyl, tak podle tradice neměl po celý rok onemocnět. Zelený čtvrtek byl vůbec z hlediska lidové magie velice pestrý. Vysmýčilo se celé stavení ještě před východem slunce a smetí hospodyně odnesla na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Myši a hmyz se vyháněl hřmocením a rachocením. Je s podivem, že naši předkové vyháněli hlodavce tímto způsobem. Dnes, kdy dokážeme pomocí přístrojů rozeznat infrazvuk, který lidské ucho neslyší, víme, že hlodavci právě infrazvuk bytostně nesnášejí a prchají před ním. Takže například zvonění zvonů (které vytvářejí výrazný infrazvuk) proti moru mělo své racionální jádro – hlodavci, jako bacilonosiči, před zvoněním utíkali pryč.

A znáte jidášky? Velikonoční pečivo z kynutého těsta a pokapané medem, ve tvaru svinutého provazu, se peklo před svítáním. Věřilo se že jeho magická síla uchrání konzumenta před žihadly a uštknutím. A když Zelený čtvrtek, tak se v ten den jedlo hlavně zelené, například špenát či zelí.

Po poslední modlitbě na Zelený čtvrtek přestanou zvonit zvony. Podle pověry odlétnou do Říma, aby tam dostaly nové požehnání. A magický rituál pro zmlklé zvony? Člověk by měl po poslední modlitbě zacinkat penězi namísto zazvonění zvonů – pak se ho peníze budou držet celý následující rok.

Nu, máme tu Velký pátek, den, kterému se připisovala mimořádná magická moc. Rituály černé i bílé magie, kletby i požehnání provedené v tento den, měly neotřesitelnou sílu a byly podle tradice téměř nezrušitelné. Otevíraly se jeskyně a vydávaly své poklady, v noci kvetlo zlaté kapradí, univerzální všelék na jakékoli choroby.

Na Bílou sobotu (den před Velikonoční nedělí) přilétají zpět zvony z požehnání v Římě, aby se opět rozezněly. Kdo uslyšel první zvonění, měl něco těžkého zvednut, aby byl po celý rok silný. Také se mělo podle lidové magie zatřást v ten okamžik stromy, aby na ně přešlo požehnání zvonů a aby byla úroda ovoce hodně bohatá. Z magické tradice se na Bílou sobotu světil oheň. Žhnoucí oharek nebo větvičku si hospodyně nosily domů a už uhaslé si je dávaly za trámy, aby se domu vyhnul oheň. Ze stejného důvodu se vysypávaly louky popelem.

O Velikonoční neděli měla rodina společně sníst aspoň jedno vejce, aby rodinné vazby po celý následující rok držely pohromadě. Velikonoční beránek se jedl z podobného důvodu. Říkalo se, že pokud někdo zbloudil, vzpomněl si, s kým ho jedl a našel cestu domů. Obětovalo se vodě, zvěři, polím a sadům, aby byla hojnost.

Velikonoční pondělí, pomlázka, mrskání zelenými proutky, magie omlazování, novodobě útok na játra i ledviny. Mrskáním zelenými proutky se měla přenášet životodárná síla mízy z proutků do děvčat, aby děvčata “neuschla“, aby omládla a zůstala po celý rok svěží a plodná. Za zmínku stojí fakt, že hospodyně ze stejného důvodu mrskaly i domácí zvířectvo.

 Vejce, jako zárodek života, je symbolem plodnosti, obrození a vzkříšení. Největší magická síla se přičítala vejcím, která byla snesena na Zelený čtvrtek. Ta se podle tradice dokonale hodila na sejmutí kletby i prokletí a to i u kleteb několik století starých. Dávala požehnání a ochranu domu, lidem i zvířatům, dokázala odvrátit každou špatnost. Skořápky těchto vajec se nevyhazovaly. Rozmělnily se a hospodyně je rozsypaly kolem stavení, aby chránily dům i jeho obyvatele před černou magií, čarodějnicemi a zlými duchy.

Zajímavý a dnes už málo známý účinek měla velikonoční voda (ze studny). Která dívka si na Velký pátek nebo na velikonoční sobotu omyla vodou obličej, měla podle tradice zůstat krásná, zdravá a silná po celý další rok. Bylo důležité postavit se proti proudu vody a po dobu omývání mlčet.

 

S přáním krásných velikonoc Váš Mirek Musil

Komentáře jsou vypnuty.