Jedním ze symbolů jara jsou drobné, bílé, voňavé květy konvalinek. Jemný odér zvonečků jejich květů je typický pro květen a krásně zdobívá nejednu nevěstu při vstupu do nové životní etapy. Těžko uvěřit, že by takováto rostlinka z hloubi lesních světů neměla mocné magické kouzlo.
Neobvyklé vlastnosti konvalinek byly popsány již ve staré Číně. Divoce roste všude tam, kde je mírné klima západní polokoule v Evropě, Americe i v Asii. Nalezneme jí také v nejednom parku, zahrádce, či botanické zahradě.
Někde se o konvalinkách říkalo, že jsou to schody do nebe. Při oslavných obřadech na počest dávných bohů se rituálně vhazovala do ohně. V germánských mýtech byla přisuzována bohyni jara Ostaře, (Eostrae). Konvalinky také měly ve středověku léčit celou řadu nemocí. Většinou s neblahým výsledkem. Konvalinka je jedovatá, z alchymického hlediska obsahuje i náznaky síry a může místo pomoci ublížit.
Konvalinky a pověry
Čarokrásné konvalinky měly své místo i v lidových pověrách. Připisoval se jim božský původ. Jedna pověst říká, že její květy jsou slzy Matky boží proměněné dotekem země v květy, když oplakávala svého syna. Někde se věřilo tomu, že to jsou Eviny slzy po vyhnání z ráje. Hodně obrazů svatých zdobí konvalinky. Oltáře kostelů si v jarním období bez těchto drobných květů nelze představit. Ve středověku byly symbolem lékařského umění a vědy.
Podle legend okolí anglického města Sussex ohrožoval strašlivý drak. Toho si na slovíčko podal kovář Leonard. Po těžkých bojích draka udolal, ale nakonec zemřel také. Z míst, na které kdy dopadly kapky Leonardovy krve, dodnes vyrůstají konvalinky.
Konvalinky byly po celá staletí využívány k léčení. Uměly uklidňovat, léčily srdce a nebo posilovaly močopudnost, zbavovaly otoků. Pomáhaly při problémech s pokožkou, nebo i při epilepsii.
Staré lektvary
Konvalinky se užívaly i tak, že se sto gramů květů, nebo i listů konvalinek zalilo spiritusem a odstavilo na tři týdny. Poté se užívalo dvacet, nebo třicet kapek do džbánečku vody. Také se užívalo sušených a drcených konvalinek, které umleté ve hmoždíři na prášek lidé přimíchávali do medu. I tam babky kořenářky říkávaly, že je potřeba užívat všeho s mírou. A vždy se vyhýbaly používání plodů konvalinek, neboť věděly, že jsou prudce jedovaté. Konvalinky se také dávaly do lázní, třeba tak, jako se to dělá s heřmánkem.
Ochrana před staropanenstvím
Podle dávných pověr kytice konvalinek v domě chránila před staropanenstvím. Jejich vůně vábila úspěch a chránila před temnými silami zla. Dívka, která si chtěla pojistit, aby se okolí líbila, si myla tvář v rose z konvalinek a nechala uschnout jen tak na vzduchu bez otírání ručníkem. Koupel s konvalinkovým olejíčkem povzbuzuje intelekt, jasnější intuici a kreativitu. V magii se konvalinky využívaly pro přípravu olejíčků lásky. Také se ale stávalo, že místo vyvolání milostného vzplanutí objekt touhy pořádně otrávily. Sušené konvalinky patřily k rituálům pro navázání citů i plodnosti. Konvalinky se mohou používat i k rituálům odtínajících minulost.
S láskou Helen Stanku
